Be-50 Beta Minor

IMAGE:

Na jaře 1935 založili inženýři Pavel Beneš a Jaroslav Mráz letecký podnik v Chocni, v němž zahájili vývoj a výrobu letadel pro moderní letecký výcvik a turistiku. Druhým z prototypů, které zde vznikly, byl dvojmístný celodřevěný letoun Benešovy konstrukce Be-50 Beta Minor, s československým řadovým, vzduchem chlazeným čtyřválcem Walter Minor 4.

Dne 31. srpna 1935 jej zalétal pilot Josef Koukal a neshledal na letounu a jeho vlastnostech žádné významnější nedostatky.
Z propagačních důvodů byl tedy stroj s poznávací značkou OK-BEB ihned přihlášen na II. národní let RČS, který se konal za pouhé dva týdny na letišti v Praze- Kbelích.Ve dnech 13.–15. září se zde soutěžilo ve třech disciplínách:

– spolehlivost (na trati Kbely–Brno–Bratislava–Piešťany–Hradec Králové–Kbely),
– hospodárnost (trať Kbely–Plzeň–K.Vary–Kbely)
– rychlost na trojúhelníku 100 km ( Kbely–Benátky n. J.–Říp–Kbely).

Be-50 pilotů pplk. Mareše a ing. Kuldy si vedl z počátku dobře. Při druhé disciplíně byl bohužel postižen závadou na palivové instalaci a nutná oprava znamenala sestup v umístění na dvanácté místo z padesáti účastníků.

V březnu 1936 předala choceňská továrna aeroklubům první letouny, které objednalo Ministerstvo veřejných prací. Celkem jich pak továrna dodala více než čtyřicet. OK-EAA byl tehdy vyroben jako třetí v pořadí a létal v plzeňském aeroklubu. Velmi oblíbené stroje se využívaly k výcviku, letecké turistice a dokonce i k akrobacii.

Samostatnou kapitolou byla jejich účast v různých leteckých soutěžích doma i v zahraničí.
Jednalo se zejména o velmi populární etapové lety, jako např. domácí „Národní lety RČS“,
„Rallye Aerien de l‘Exposition Mondiale, Paris 1937“, „12 Heures d'Angers“ a podobná soutěž v Lyonu, pořádaná Francouzi, „Raduno del Littorio“ v Itálii atd. Naši letci se vždy umisťovali na předních místech, nejen díky svému pilotnímu umění, ale také díky kvalitám a spolehlivosti typu Be-50.

Byly však i smolné chvíle, kdy např. právě letoun OK-EAA musel při druhém ročníku „Raduno del Littorio“ nouzově přistát na moři. Přihodilo se to posádce V. Šlouf – ing. J. Placák poté, kdy se jim kužel vrtule utrhl a poškodil vrtuli. Vše dobře dopadlo, stroj se však domů vrátil po železnici.

Po nadějném rozjezdu výroby Bety Minor i dalších typů v choceňské „Mrázovce“ byl bohužel jejich další osud neradostný. Poslední 43. sériový Be-50 byl zalétán 19. května 1939, kdy již bylo Československo okupováno německými vojsky. Všechny „Bety“ byly zabaveny, část předána Slovenskému štátu, ostatní pro své potřeby převzala Luftwaffe. Do poválečných let se u nás zachoval pouze jeden nebo dva kusy. Byly však zničeny dříve, než i u nás přišla doba, kdy jsme si letadel začali vážit jako skvělých technických památek a důkazu schopností a důvtipu našich předků.

zdroj : http://www.letecke-muzeum-metodeje-vlacha.cz/exponaty/letadla-letuschopna/benes-mraz-be-50-beta-minor/

TOP